Blog

Než jsem začal psát tenhle článek, myslel jsem si, že tohle téma bude z těch jednoduchých. Nakonec ho píšu už měsíc a pořád začínám… Uvědomuju si, že vlastně ani nemůže být univerzální důvod, proč tančit. Je tolik stylů… Když vnímám lidi kolem sebe, vidím desítky důvodů, z jakých se dostali až na taneční parket… Který je ten pravý? Který lze doporučit? Navíc u každého stylu tance se důvody liší. Píšu zde jen o tanci párovém, kde spolu obvykle tančí muž a žena.
Pokud porovnám pohlaví, tak většina žen má jasno. Poslouchají svá srdce, mají zakódovanou touhu po pohybu, emocích, romantice, vášni, užívat si rozletu a svobody a zároveň chtějí být vedeny. Ženy dovedou jednoduše tanec procítit tak, že se při něm cítí naprosto odpoutány od okolí, prožívají sílu okamžiku a úplně se v tu chvíli oprostí od všech starostí... tanec, hudbu a pohyb vnímají každým kouskem svého těla.
Lze jmenovat další spousty důvodů, proč chtějí ženy tančit, naopak my muži to máme často zakódované právě naopak. Od pánů denně slyším řadu důvodů, proč by to nemělo jít a proč to nepůjde.

Jak jsem začal já?

Měl jsem s tancem a představou o něm stejný problém, jako má většina mužů, kteří netančí a tančit nechtějí, nebo se bojí. Když jsem viděl tanec v televizi, protáčely se mi oči. Maminka se mě snažila dostat do tanečních v mých 16 letech. Hodně dlouho jsem odolával a tvrdil, že tanec jsou jen nějaké přiblblé a trapné pohyby a ještě ke všemu bych musel tančit s holkama, které vůbec neznám.
Jednou jsme ale byli na návštěvě u známých v Třemošné, kde mě začali také přemlouvat, abych šel do tanečních, a rozebírali jsme důvody, proč bych tam měl a neměl jít. Nic na mě nezabíralo.
Potkal jsem se tam ale mladého muže - tanečníka, který se právě vrátil po několika měsících ze Španělska, aby se tam naučil tančit flamenco. Nepotřeboval na to ani 2 minuty, aby mě dokázal přesvědčit, že do tanečních chci.
To byl machr :)

Za tu chvilinku mi jen řekl, že kdo tanec doopravdy nezkusil, nemůže ani tušit, jaká je to úžasná záležitost.
Že cokoliv se v životě naučím, může se mi v budoucnu hodit a nikdy nevím, jaká bude příležitost, a čím více činností ovládám, tím více mohu nabídnout.
Na závěr mi řekl: ,,Holky milují tanec! Pokud se naučíš tančit, nebudeš mít problém najít si holku a budeš mít větší hodnotu pro svou budoucí manželku." Nějak tak to řekl, nepamatuju si to přesně, ale ponaučení z toho je naprosto jasný. To bylo v sobotu a v pondělí jsem byl přihlášenej do tanečních :)
Protože jsem byl jeden z těch, kteří se tanci vyhýbali obloukem, dokážu pochopit důvody těch, co se bojí začít tančit.

Nejčastější obavy z tance:

Bojím se, že se ztrapním, protože nic neumím
Každý někdy začínal a opravdu si myslím, že velká většina tanečníků všech kategorií i těch profesionálních si to uvědomuje a nikomu se nevysmívá. Ti uvědomělejší vědí, že je to přirozený proces komunity. Vždy musejí být začátečníci, jinak by tanec vymřel. Vždy musejí být ti, kteří se snaží být lepší a dohnat ty nejlepší, a vždy musejí být ti nejlepší, aby ti ostatní viděli, jak se to dá dělat a měli tak motivaci. Ti zároveň obvykle mají již tolik zkušeností, že i mohou vyučovat a koloběh se uzavírá. Začátečníky nepotřebují jen ti nejlepší, ale i všichni ostatní. Jednak si mohou uvědomovat svůj pokrok, protože vidí, jak začínali; dále je potřeba nárůstu nových osob, aby bylo možné narazit na nové lidi, nové povahy, nový styl pohybu, vyjádření myšlenek - emocí a zároveň komunita nebude jednolitá - monotónní. Samozřejmě vždy se najdou výjimky, pokud tedy narazíte na komunitu, která by vás nepřijala, nebo se posmívala, jděte rovnou jinam mezi jiné lidi. Určitě nenarazíte na druhou stejně hloupou ;)

Bojím se, že se ztrapním, protože nemám talent, nebo nejsem dost dobrý
Zde platí v podstatě to stejné. Pokud to doopravdy nezkusíte, tak nemůžete tvrdit, že nemáte žádný talent. Tanec má v srdci snad každý člověk, a pokud mu to opravdu nejde a zkouší to, svědčí to spíše o tom, že buď se nesnaží, nebo se snaží, ale na špatném místě. Existuje spousta druhů tance. Nikdo neříká, že máte tančit tango, rumbu, sambu, nebo salsu. Vždy existují jiné možnosti. Někdo rád skáče, může vyzkoušet rokenrol, jiný zase street dance, někdo se cítí dobře při kroucení a potřebuje se ukazovat - je tady twerk, někdo raději smyslnost a hru - je tady zouk, někdo zase méně pohybu a zároveň smyslnost - kizomba nebo argentinské tango. Někdo je soutěživý typ a konkurence ho žene dopředu, je tady sportovní tanec, můžete tančit soutěžně. Tanec má spousty podob, každý si může najít styl, který je příjemný právě jemu.

Nechci, aby mě ostatní viděli, jak mi to nejde
Pokud jste se rozhodli navštívit nějakou tančírnu, párty nebo workshop, ale bojíte se pohledu ostatních, neřešte to. Pamatujte, chybama se člověk učí. Na workshopech má každý dost práce se sebou a zároveň to nikdo neumí tolik, aby se mohl vytahovat nad ostatními. Určitě vás nebude pozorovat, aby se vám vysmál. Na tančírnách nebo párty není nikdy nutné ani povinné tančit. Vždy se dá někam se posadit, nebo postavit a pozorovat, jak to mezi tanečníky chodí, než dostanete odvahu si zatančit. Můžete si v klidu vybrat, s kým byste si chtěli zatančit a kdo je vám více či méně sympatický. Pozor! Hlavně někdy seberte odvahu. Pokud budete několik měsíců týden co týden na každé tančírně jen sedět, tančit se nenaučíte. Pokud partnerovi, nebo partnerce na rovinu vysvětlíte, jaké máte obavy, obvykle to bez problémů přijme. Při nejhorším vás odmítne. Nic horšího se nestane, přijme vás někdo jiný. Teorie je dobrá, ale bez praxe se tančit nenaučíte. Zkoušejte to! Nejtěžší je ten první krok!

Nemám důvod to vůbec zkoušet
Není pro vás ani důvod naučit se něco nového, nebo něco, co by se mohlo v budoucnu hodit? Nebo něco, čím bych mohl svému partnerovi/partnerce udělat radost? Nebo udělat radost sám sobě a tancem si zvýšit svou fyzickou kondici a psychiku? Neplatí pro vás ani důvody, které platily nakonec na mne? Nebo to jen tak zkusit a uvidíte, jak to půjde a bude, či nebude se líbit?

Jsem na to již příliš starý
To není pravda. Většina tanečních odvětví má své výborné juniorské i seniorské příznivce. Začít se dá v každém věku.

Nemám na to čas, mám příliš práce
Každý z nás má přiděleno 24 hodin denně. Pokud na něco nemáte čas, buď to není vaše priorita, nebo je to výmluva. Když se chce, vždy to nějak jde. Tančí dokonce i lidé na invalidním vozíčku.

Můj přítel(kyně) / manžel(ka) mě nechce pustit
Nejsem psycholog, proto nemohu moc radit, ale pokud vás má partner(ka) opravdu rád(a), měl by pochopit, že nemá cenu bránit druhému k radosti a štěstí. Někdy pomůže, pokud s sebou vezmete například své přátele.

Nevím, jak nebo kde mám začít
Na internetu jistě jednoduše najdete nejbližší taneční školy, akce, párty či workshopy. Pokud víte, jaký se vám líbí styl a co hledáte, najdete to. Ze začátku je dobré přihlásit se na kurzy, nebo workshopy, kde se naučíte základům. Poté již nebudete mít strach vyzvat někoho k tanci.

Pokud jste tanec ještě nezkusili, zkuste to! S největší pravděpodobností toho nebudete litovat. A i kdyby náhodou ano, tak lépe litovat toho, co jste udělali, než toho, co jste chtěli udělat a nikdy neudělali.

Musím říci, že je pravda, že většina lidí, kteří se báli začít tančit, byli tancem příjemně překvapeni, a pokud to nevzdali po první taneční zkušenosti, tančí dodnes. Tanec je nesmírně nakažlivý. Nejen svými pohyby na hudbu dodává tělu pozitivní energii, radost ze života. Pocit uvolnění.
Při tanci se vzájemně setkávají muži a ženy, jejich nálady a pocity a vzájemně si pomáhají tanec užít. V každém věku, od puberty do důchodu se člověk učí kontaktu, jak vycházet a spolupracovat s opačným pohlavím a jak tanec vzájemně ještě zlepšit či si ho více užít.

Tanec je tu pro všechny, tak si ho pojďme zkusit užít!
Zkuste tanec prožít naplno až do pocitu absolutní svobody ;)

Napište mi do komentáře, jaké pocity při tanci prožíváte právě vy!

Mějte se rádi ;)
Jiřík